Jak jsme se měli na škole v přírodě v 7. třídě - červen 2019 a v 6. třídě - červen 2018 - hotel Kořínek

Školu v přírodě ve školním roce 2018/2019 jsme si skutečně užili.

Především nám přálo počasí, snad až moc - teploty se blížily ke 30°C. Od středy nám do toho začaly vstupovat bouřky i prudké deště, přesto se celý týden nesl hlavně v letním tónu - sluníčka a horka jsme si užili vrchovatě.

Hned v neděli jsme se vydali na delší výlet. Původně se mělo jednat o 9km "procházku" ke Klokotivým vodopádům, bohužel těsně před cílem jsme ztratili dostupnost internetového signálu, a naplno se tak projevila naše (přesněji paní učitelky) závislost na moderních technologiích. Během deseti minut jsme sešli z plánované trasy, což nám došlo až po 3 kilometrech cestičky náročným terénem, která měla mít správně sotva kilometr. Výsledkem bylo, že jsme se tyto tři náročné kilometry museli potupně vrátit, Klokotavé vodopády jsme minuli, zvrtli jsme si dva kotníky (naštěstí už druhý den byly oba kotníky téměř v pořádku a dnes v úterý již úplně), a místo příjemné výzvy 9km jsme urazili nejméně 15km, z nemalé části náročnějším terénem než bylo v plánu (původně byly plánované jen dva kratičké náročnější úseky) a na oběd jsme dorazili o více než půl hodiny později.

Musím velice pochválit celou 7.A, do jednoho, jsou to děti do nepohody. Nikdo neremcal, nefňukal, kluci byli vždy připraveni podat gentlemansky pomocnou ruku holkám, a celkově panovala atmosféra zdolávání výzev, spolupráce a respektu.

Odpoledne jsme se odměnili procházkou do blízkých potravin a pohodovějším režimem s několika nenáročnými hrami.

V pondělí dopoledne jsme si v areálu hotelu a blízkého okolí zahráli krátkou strategickou bojovou hru TANKY. Když jeden tým objevil a "zničil" štáb "nepřítele", začalo nás připalovat sluníčko tak silně, že jsme místo dalších aktivit trávili čas u hotelového bazénku. Vody v něm bylo sotva po prsa, ale dětem to stačilo k tomu, aby se dokonale vyřádily. Ti, kteří nechtěli do bazénu, byli poblíž ukrytí ve stínu.

A protože jsme měli výstražný příklad ostatních účastníků z předchozího dne, kdy jsme viděli spoustu spálených zad, ramen a krků, od půl jedenácté jsme se i pečlivě mazali opalovacím krémem.

Odpoledne se děti vydaly na kratší túru na blízkou rozhlednu Štěpánku na kopci Hvězda, stejně jako minulý rok.

V úterý jsme se podívali na "náš" bunkr u Tesařovské kaple, kde jsme se vloni podepsali a udělali skupinovou fotografii. Aktualizovali jsme už téměř vybledlý podpis "6. A ZŠ Mendelova" na "7. A" a opět se vyfotografovali.

Poté jsme si simulovali model Sluneční soustavy ve skutečném měřítku. Jednotlivé skupinky dostaly papíry s nakreslenými velikostmi planet a našeho Slunce. Úkol vypadal zpočátku dosti směšně. Nakreslené Slunce bylo "normální" - mělo v průměru 14cm, tak akorát na list A4. Nicméně planety od Merkuru po Mars měly méně než jeden milimetr, a byla to takřka neviditelná tečka na papíře. Plynoví obři od Jupitera po Neptun měli skoro centimetr v průměru. A nyní se skupinky - planety - rozmístily do těch správných astronomických vzdáleností. První planety byly pár metrů od sebe, ale skupinka s Uranem už skoro nebyla vidět, byla ve vzdálenosti 400 metrů od Slunce. Neptun, který měl být půl kilometru od Slunce, jsme už neumístili - schoval by se v lese.

Aktivita nás celkem zaujala, na louce jsme dokonce nechytili ani jedno klíště, ale sluníčko připalovalo ostošest, a tak paní učitelka dětem ve čtvrthodinových intervalech polévala hlavu vodou, aby nikdo nedostal úpal. Snad se povedlo, odpoledne jen jedna bolest hlavy, která se naštěstí do večera rozptýlila :) Zašli jsme si na točenou zmrzlinu a pak už se jen těšili zpět k hotelu, k bazénku, kde jsme strávili zbylou hodinku a půl do oběda.

Odpoledne nás přivítalo bouřkou a asi dvě hodiny trvajícím prudkým deštěm, a tak se nejprve vyhlásila soutěž o třídu, která nejlépe dokáže převléct své členy za opačné pohlaví. Děti se u toho náramně bavily, a také pochopitelně spolupracovaly při půjčování si oblečení navzájem mezi kluky a holkami. Když se opět vyčasilo, došlo na původně plánované sportovní odpoledne, kdy každá třída soutěžila v připravených sportovních úkolech, od zatloukání hřebíku až po fotbalový slalom.

A večer se ještě konala druhá ze tří diskoték. 

Ve středu jsme se vydali na celodenní výlet do Liberce - dopoledne jsme navštívili IQlandii ...

 ....  a pak jsme navštívili Technické muzeum.

Poté jsme si dali rozchod na náměstí Dr. E. Beneše u krásné liberecké radnice. 

Přes den nám střídavě pršelo, ale při večeři nastala hotová průtrž mračen.

Místo plánovaného táboráku jsme tak uspořádali grilování buřtů.

A večer dostaly všechny třídy za úkol nacvičit taneční vystoupení. U nás se toho ujala Eliška Knoppová a s obrovským nasazením se snažila vymyslet pěknou choreografii a naučit ji ostatní. Paní učitelka se u toho potutelně usmívala, protože viděla, že se ubohá Eliška musí potýkat s tím samým, s čím se jinak při výuce potýká běžně učitel.

Ve čtvrtek skoro celá třída vstala dobrovolně ráno v 6:00 (!!!) jen proto, aby choreografii doladili. Video sem bohužel uploadovat nejde, tak alespoň pár obrázků:

Dopoledne jsme měli jen kratší výlet do blízkých Příchovic, kde jsme si prohlédli muzeum největšího českého velikána - vynálezce, pedagoga, cestovatele, hudebníka, dramatika atd. atd. - JÁRY CIMRMANA.

Viděli jsme kupříkladu jeho úžasnou přenosnou rozhlednu (nezasvěcený návštěvník by to viděl na štafle, ale naštěstí zde byly popisky). Také jsme viděli přenosnou turistickou značku (malý dřevěný špalek s turistickou značkou - postavte si, kam chcete, a už nikdy nezabloudíte) nebo lžíci hladomorku (polévková lžíce s dírkou uprostřed) a spoustu dalších, velmi podnětných předmětů.

Odpoledne jsme běželi orientační běh po stanovištích, a ještě dolaďovali naše taneční vystoupení. Předpověď počasí opět hlásila prudké bouřky, ale až na hrozivě černé mraky a silnější studený vítr na ně nakonec nedošlo.

Večer se nesl v rozlučkovém duchu - vyhlášení sportovní olympiády z úterý, orientačního běhu ze čtvrtka, vyhlášení bodování jen v rámci naší třídy 7.A (úklid, body za různé hry i nasazení při společném nácviku tance).

Závěrečná diskotéka byla zahájena vystoupeními jednotlivých tříd, co si kdo nacvičil. Myslím, že se nám to skvěle povedlo, a to i když šla vystoupení "kazit" i paní učitelka osobně. Moc děkujeme Elišce Knoppové za její vedení, těm, které jí s přípravou intenzivně pomáhali, a v neposlední řadě každému zúčastněnému. Zúčastnila se většina třídy, včetně těch, kdo se na tancován moc necítili, ale - PRO KOLEKTIV VŠECHNO, a to bylo vážně skvělé.

Večerka byla tentokrát hodně posunutá a uvolněná, ale zřejmě to bylo potřeba. Vstřebat a zpracovat všechny emoce z končící školy v přírodě, a hlavně smutek 7.A z toho, že nám na příští školní rok odchází Eliška Knoppová. Trochu se na všeobecné náladě podepsalo i loučení devátých ročníků, takže bylo mnoho objímání, a ještě více slz.

Myslím, že tahle škola v přírodě se nám opravdu hluboko zapíše do vzpomínek...

Jak jsme se měli na škole v přírodě v 6. třídě - červen 2018

První den (sobota) se nesl ve znamení ubytovávání a seznamování se s objektem a přilehlým areálem. V neděli jsme si udělali malý výlet na blízkou rozhlednu Štěpánka, která má charakteristický tvar.

Děti si zde koupily nějaké suvenýry a některé se vyšly podívat i nahoru. Cesta nebyla dlouhá, a ačkoliv byla do kopce, byli jsme stále plní sil a nikdo neprotestoval. A to přesto, že jsme se rozhodli si cestu "zkrátit" dobrodružnou zkratkou přes louku, která místy připomínala bažinu. Největší dobrodruzi spolu s paní učitelkou hledali nejvhodnější cestu a ukazovali tak směr ostatním. Celková cesta byla možná o kilometr kratší než po turistické trase, ale děti si těchto 500m náramně užili, a někteří žadonili, abychom šli stejnou cestou zpět, ale nakonec jsme se rozhodli pro civilizovanější, značenou trasu.

V pondělí jsme šli do "Muzea lehkých opevnění", kousek od rozhledny Štěpánka. Nu, "muzeum" :-) Šlo vlastně o prohlídku jednoho z mnoha místních bunkrů, s podrobným výkladem místního nadšence a pamětníka. Zejména kluci si užili detailní informace o nábojích a zbraních. Do bunkru se nás vešlo maximálně čtrnáct (i s paní učitelkou), a to doslova. Stáli jsme si takřka na nohách. Bylo opravdu neuvěřitelné, jak v takovém bunkru mohlo aktivně fungovat 7 vojáků!

Dozvěděli jsme se také to, že bunkry měly splachovací záchody, ale ty se směly používat pouze v dobách bojů. Jinak chodili vojáci ven. A přitom všem byli povinni dbát na hygienu - čistit si zuby a holit se!

V úterý se konal celodenní výlet do Harrachova a místní sklárny. Tento den byl hodně pochodový, ačkoliv do Harrachova jsme jeli vlakem. Jen na vlak jsme totiž museli ujít cca 4,5km, ale šlo o krásnou lesní cestu, která se nám moc líbila. I v samotném Harrachově jsme museli ujít dalších 2,5km, než jsme došli od železniční zastávky do sklárny. Malý rozchod, a pak na exkurzi. Prohlídka skláren nás skutečně zaujala. Výklad nebyl příliš obšírný a zbytečně podrobný, takže mu všichni věnovali plnou pozornost, navíc jsme měli možnost pozorovat pracovníky přímo při výrobě skla.

Věděli jste například, že skláři mají přestávku každé 2 - 3 hodiny, kdy mohou pít místní osmistupňové pivo? Že součástí vyrobených skleniček jsou i jakési "poklice", které drží při výrobě skleničku na tyči, a teprve po vychladnutí sklenic se odříznou? Věděli jste, že sklárna má svou vlastní truhlářskou dílnu, která vyrábí formy, do kterých se sklenice foukají, protože tyto formy nevydrží více než 2 - 3 dny? Že čerstvě vyrobené sklenice (i s neodříznutou "pokličkou") mají cca 500°C a musí jít na dvě hodiny do chladírny?

Měli jsme možnost si zakoupit levně sklo přímo ve sklárně, a když došlo na několik nehod, sklo nám vyměnili. Zatím jsme získané sklenice bez další úhony dopravili až na hotel, uvidíme, kolik jich přežije i cestu do Prahy.

Cestu zpět jsme šli celou pěšky, šlo o nějakých 13km, s jedním 1,5km obtížným úsekem prudkého stoupání do kopce. Zde již některé méně trénované děti začaly pociťovat únavu, a velice se těšily na hotel.

Jaký div, že od úterního večera již téměř nemáme potíže s dodržováním večerky :-)

Ve středu jsme již neplánovali nic velkého, na většinu z nás dopadla únava. Šli jsme se pouze projít do blízkého Kořenova, prohlédnout si Tesařovskou kapli s přilehlým hřbitůvkem.

A pak jsme prozkoumali několik místních bunkrů, které jsou součástí opevnění, na jehož expozici jsme byli v pondělí.

Jeden z nich jsme si i obsadili a křídou podepsali! (Když se na obrázek pozorně zadíváte, uvidíte to :-) )

Odpoledne nás už čekala "hádanková bojovka", takový "light orientační běh" jen po areálu hotelu Kořínek. Na každém stanovišti si děti přečetly hádanku, která je nasměrovala na další stanoviště. Věděli byste také, kde hledat, když vám zpráva napovídá, že další najdete tam, kde je to "nahoru a dolů, nikdy do strany, a vezme tě až do nebe"? A to byla jen jedna z 25 návodných hádanek!

Ve čtvrtek jsme již byli skutečně hodně unavení, a tak děti uvítaly, že jsme šli jen do blízkého lesíka, a nepodnikali žádné velké túry. Zato měly možnost popustit uzdu své kreativitě, fantazii a v neposlední řadě stavitelským schopnostem - vytvořit "domeček" pro skřítky libovolné velikosti.

Posuďte sami, jak se jim to povedlo :-) Velká škoda, že na fotografiích to není zdaleka tak krásné, jak to bylo ve skutečnosti ...

A ve čtvrtek večer nás ještě čekala soutěž Kořínek má talent. 

V pátek jsme už jen balili a uklízeli, a když bylo vše přichystáno, do oběda jsme se věnovali míčovým hrám na hřišti nebo hře Městečko Palermo spí. Po obědě pro nás přijel autobus a pak už jen hurá zpátky do Prahy!

Na závěr chci děti moc pochválit, protože jsou velmi spolehlivé a navenek fungují skutečně jako jeden tým. Ani jednou jsme neměli potíže se sejít v daný čas a na daném místě. Nikdo neměl tendenci k nebezpečnému chování, když jsme se výjimečně nemohli vyhnout přechodu přes silnici. Vesměs vždy respektovaly veškeré bezpečnostní pokyny a zákazy. Byla radost zde s nimi strávit tento týden, a myslím, že všichni jsme si  to moc a moc užili.